Největší škůdci českých polí jsou ti, kteří ne/mluví

Mohlo by to začínat jako pěkná hádanka. Kdo je podle vás největší škůdce českých polí? Vsaďte se, že co člověk, to dostanete jiný názor.

Je to divoká zvěř, která se přemnožila? Nebo lidé, kteří nechtějí, aby myslivci její stavy regulovali? Dostali jsme se to v roce 2023 do pozoruhodné situace. Zvěřina se jí čím dál méně, protože lidé už vlastně ani nevědí, jak s ní v kuchyni nakládat, zatímco obrázek srnky nebo divokého prasete jako domácího mazlíčka, na kterého se nesmí sáhnout, je čím dál plastičtější. Africký mor prasat se nám sice šíří, ale přistoupit efektivněji k redukci prasat? To ne, to je přece moc velký zásah. Přitom mor se šíří tím rychleji, čím víc prasat je a v čím větších stádech žijí.

A nejsou tím největším viníkem spíš hraboši? Protože tam máme aspoň čísla – podle Zemědělského svazu už letos způsobili škody za miliardu korun. No jo, jenže ani to není tak jednoduché. Leckdo by mohl říct, že to je vina dravců, kteří je nezvládají vyhubit. Nebo možná ještě jinak, tvůrců civilizace, kteří způsobují, že prostor pro dravé ptáky je čím dál menší.

A tady už se ukazuje další potenciální viník, jehož vliv by stálo za to spočítat. Na kolik asi ročně přijdou škody z pošlapaného jetele, do kterého se před létem vrhají tisíce lidí kvůli hezké fotce na Instagram? Za kolik by se asi v obchodě prodal všechen ten hrách, kukuřice nebo hrozny révy vinné, které sní turisté a kolemjdoucí, kteří „jen tak ochutnávají“, když jdou okolo?

Ministerstva nebo ochranáři?

A co třeba ministerstva a ochranáři? Ti jedni zemědělce pravidelně obšťastňují novými tabulkami, které je třeba vyplnit, a otázkami, které je třeba zodpovědět. Nebo radami, kterými je třeba se řídit. Už děti na základní škole se učí o Přemyslu Oráčovi, ale v životě jim tohle slovo k ničemu nebude, protože orba samotná se stává málem zakázanou.

A co teprve ekologické rady papežštější než papež sám. Dnešní technologie a traktory sice umí aplikovat účinné látky a hnojiva s přesností na deset centimetrů, ale i tak platí, že 6 metrů od vodního toku se s postřikovačem nesmí. To pak člověk jenom stojí a kouká a škrábe se na hlavě. Tím spíš, když oním „vodním“ tokem je dávno vyschlá strouha, kudy teče voda jen dvakrát ročně při nárazových deštích. A v takovém nečase, pěkně prosím, zemědělci rozhodně nic aplikovat nejezdí.

Potenciálních viníků je zkrátka hodně. A každý si vybere podle sebe. Podle toho, jestli zrovna řeší přemnožené hraboše na pšenici nebo řepce, pole rozrytá od prasat, další formuláře, které je třeba vyplnit, a další dotace, které nepřijdou kvůli krácení rozpočtu. Když se na to ale podíváte podrobněji, vidíte přes plevel jednotlivých zájmů a problémů jedno společné téma: lidi, co spolu nemluví.

Stejně jako v přírodě funguje koloběh a z obilí je krmivo, které se dá prasatům, a z těch zase hnůj, který zúrodní půdu pro další obilí, mělo by to fungovat s lidmi. Kdyby se spolu domluvili myslivci a zemědělci, byla by posekaná pole a neumřela by přitom spousta srnčat. Kdyby spolu mluvili ministerstva a producenti, bylo by jasnější, komu a proč poslat dotační podporu a kdo svoji práci dělá opravdu dobře. A kdyby zemědělci častěji vysvětlovali, co jejich práce obnáší, pochopili by lidé tím spíš, za co si vlastně v obchodech platí.

Je zajímavé, že i když nám příroda dala všem pusu, neumíme se spolu domluvit navzájem. To i s tou krávou v teletníku to jde často jednodušeji. Škůdci jako počasí nebo hraboši se v porovnání s hlavami, které neumí otevřít pusu, můžou jít zahrabat.