Čeští farmáři – srdcaři, kterým záleží na práci i na přírodě
Zaměstnává je příroda a jejich šéfem, mnohdy dost náročným a nesmlouvavým, jsou rostliny, zvířata a také počasí. Řeč je o zemědělcích – kombajnistech, agronomech, opravářích strojů, dojičkách, zootechnicích a dalších, pro zemědělství nezbytných profesích. Do práce chodí, když se řada z nás teprve probouzí, a zůstávají, dokud nesplní svou denní porci povinností.
Pracují s hospodářskými zvířaty, obsluhující stroje a náročná zařízení, manipulující s těžkými břemeny. Nemají 13. plat, 5 týdnů dovolené, neznají home office ani sick days. Zemědělci, kteří nás zásobují čerstvými lokálními potravinami, jsou v práci celoročně bez ohledu na roční období nebo počasí. Jejich práce je časově i fyzicky náročná, z hlediska bezpečnosti mnohdy riziková. Farmáři v rostlinné i živočišné výrobě často manipulují s chemickými prostředky a tím nemyslíme jen postřiky, ale zejména sanitace. Vidíme výsledky jejich práce, ale tu nikdy nekončící dřinu, která za nimi stojí, si umí málokdo z nás představit.
Často je to práce i životní styl
„Pokud chcete svou práci dělat dobře, je prostě potřeba jí ten čas dát,“ říká Patrik Klíma, který pracuje ve středisku rostlinné výroby v Měříně od roku 2016, v současné době na pozici agronoma, nicméně zkušenost má i s živočišnou výrobou, dříve zde byl zootechnikem. K půdě má díky svému otci, který hospodaří, odjakživa vřelý vztah, jeho práce je mu zároveň i koníčkem: „Staráme se o to, co nám příroda dává. Je to to nejlepší, co může být.“ Doma má navíc menší hospodářství s chovem ovcí. „To mám už jen jako relax po práci,“ dodává s úsměvem: „Vyrostl jsem v tom. Mám to takhle rád.“
Nic není zadarmo, za vším je dřina
Tuzemští farmáři jsou šikovní, přizpůsobiví a také velmi pracovití. Pro českou krajinu má jejich činnost enormní význam. Obhospodařují půdu, na které my všichni žijeme. Pečují o rostliny a zvířata. Starají se o přírodu kolem nás a chrání ji, aby tu byla i pro naše děti. Bez jejich každodenní práce by naše země nikdy nebyla tak krásná. Zároveň dbají na kvalitu potravin, které putují ke konečnému spotřebiteli. To, co jíme, má totiž zásadní vliv na naše zdraví. Dá se říct, že existuje pomyslné rovnítko mezi kvalitou potravin a kvalitou života. „Všichni, kdo v zemědělství pracujeme, víme, že člověk nic nedostává zadarmo. Za vším je dřina a velké úsilí jednotlivců i skupin,“ připomíná Patrik Klíma.
On i další zemědělci ze skupiny AGROMĚŘÍN dbají na to, aby půda, kterou obhospodařují na Vysočině, v Čechách na jižní a severní Moravě, zůstala úrodná i pro další generace, a starají se o spokojenost a pohodu zvířat. Jejich specializací je chov dojného skotu, zejména holštýnského plemene, masného skotu – cherolais a chov prasat plemene duroc. Ctí principy správného zemědělského přístupu. Je to nedílná součást firemních hodnot.
Zemědělců je stále nedostatek
A jak je to vlastně s lidmi? Je jich pro tak rozsáhlou oblast činnosti dostatek? Počet zemědělců v ČR je oproti ostatním profesím skutečně velmi nízký, poslední tři roky je však zaměstnanost v zemědělství relativně stabilní. Předloni se snížila pouze o 1 procento na 97 800 lidí. I tak je pracovníků v zemědělství stále polovina toho, co před 25 lety. Po nahlédnutí na www.cerstvaprace.cz zjistíte, že i my trpíme nedostatkem kolegů.
Podle informací Ministerstva zemědělství evidovaly tuzemské úřady práce na začátku dubna 254 891 volných pracovních míst, z nichž 7 173 bylo v oboru zemědělství a lesnictví. Největší poptávka je po pracovnících v živočišné výrobě, kde chybí zejména ošetřovatelé zvířat. Rostlinná výroba se naopak potýká s nedostatkem lidí pro sezónní práce. Pole, vinice, chmelnice, sady… tady všude je v sezóně každá ruka dobrá.
Období krize navíc ukázalo, že zemědělství společně s potravinářstvím jsou jedni z klíčových stabilizátorů české ekonomiky. Pokud tedy znáte zemědělce, od kterého berete čerstvé produkty, připomeňte mu, prosím, s vaší další návštěvou, že si jeho práce vážíte… To, co pro nás on a jeho kolegové ze všech koutů republiky dělají, si poděkování bezesporu zaslouží.