Nákupem českých potravin zvyšujeme naši soběstačnost

Představte si, že by se do České republiky  úplně přestaly dovážet potraviny ze zahraničí. Co by to pro nás znamenalo? Většinu základních potravin bychom si byli schopni vyprodukovat sami. Potravinová soběstačnost ČR se totiž pohybuje okolo 70 procent.

Bez problémů bychom si zajistili mléko, mléčné výrobky, vejce, hovězí maso, pšenici… Některé potraviny by v regálech ovšem chyběly, třeba exotické ovoce, jiných, kupříkladu vepřového masa nebo čerstvé zeleniny, by bylo jen omezené množství. Ceny potravin by se velmi pravděpodobně zvýšily. Ze zahraničí k nám totiž v kamionech nejčastěji přijíždí to, co se jinde ve světě nespotřebuje. Tomuto levnému zboží můžeme hravě konkurovat kvalitou a chutí, bohužel ale ne cenou. Pohled na prázdné regály by nám však nehrozil.

Na domácí půdě z domácích zdrojů

Věděli jste, že výroba regionálních a lokálních potravin významně přispívá k podpoře potravinové soběstačnosti naší země? Kus práce v tomto směru odvádějí i zemědělské podniky skupiny AGROMĚŘÍN. Většina vstupních surovin, se kterými pracují, pochází z ČR, díky čemuž na tuzemský trh putují bezpečné a čerstvé potraviny s tradičním složením. Jen namátkou. Maso zaměstnanci zpracovávají ve dvou provozech s celkovou roční porážkou 13,5 tisíc kusů hovězího, převážně mladých býků, a 26 tisíc kusů prasat. Od stejného zdroje na stole českých zákazníků ročně přistane 30 milionů vajec a 70 milionů litrů kravského mléka. Mimoto podniky napříč skupinou zpracují přes 13 tisíc tun brambor a 2,5 tisíc tun jiné zeleniny. A to není málo.

Zatímco mléka a obilovin máme jako stát víc, než jsme schopni spotřebovat, naše soběstačnost v pěstování ovoce a zeleniny se pohybuje někde kolem 30 procent. Přebytkem neoplýváme ani v případě masa – zhruba dvě třetiny toho, co sníme, je domácí, zbytek masa, které spotřebují české domácnosti, je z dovozu. Zajímavé, že?

Rostoucí spotřeba potravin

Dá se říct, že potraviny jsou pro každý stát něco jako strategická surovina. Tušili jste, že z pohledu dlouhodobé strategie je potravinová soběstačnost podobně důležité téma jako třeba obrana země? Navíc úzce souvisí s udržitelností. Soběstačnost v produkci potravin má pozitivní dopad na cenovou stabilitu, přispívá k zajištění pracovních míst a přibrzďuje vylidňování venkova. A co všechno vlastně rozhoduje o míře potravinové soběstačnosti země? Do výsledného čísla, které v případě ČR dělá zmíněných 70 procent, se promítá celkový rozsah zemědělské a potravinářské produkce, počet obyvatel a spotřeba potravin v přepočtu na jednu osobu. Ta jde ruku v ruce s blahobytem. Jak společnost bohatne, spotřeba potravin roste. Žádná země EU přitom dnes není potravinově zcela soběstačná.

České produkty jako první volba

Základním předpokladem pro zvýšení potravinové soběstačnosti ČR je přesvědčit naše přátele, známé a sousedy, aby v obchodě dávali přednost tuzemským výrobkům před těmi zahraničními. Říkejme tomu třeba „spotřebitelská loajalita“. Tím, že sáhneme po domácím výrobku, podporujeme nejen české firmy, ale i jejich zaměstnance. Zároveň pomáháme nezvyšovat uhlíkovou stopu. I naše nákupní chování může mít totiž vliv na životní prostředí. Například uhlíková stopa kapra z extenzivního českého chovu, kterého si koupíme při výlovu rybníka, je menší než uhlíková stopa tofu, které k nám přicestovalo z druhé strany planety. Netřeba dodávat, že u českých potravin se navíc můžeme díky přísným bezpečnostním a hygienickým kontrolám spolehnout na jejich kvalitu. Myslete na to, až se budete příště rozhodovat, čím naplníte svůj nákupní koš…