Loupané, krájené nebo třeba plátky. Způsobů, jak je připravit, existuje dlouhá řada. Řeč je o bramborách, typické české surovině, bez které se kuchyně neobejdou. Napadlo vás někdy, kolik práce mají restaurace s jejich přípravou? V Beskydu Fryčovice jim se zpracováním umí pomoct. Mají tam linku na loupání brambor. Restauratérům šetří čas, peníze a nám všem životní prostředí.

Napadlo vás někdy, jak to, že jsou v obchodech jablka jako čerstvě utržená i v zimě? Doba, kdy pro ně Maruška musela jít krutou zimou na vrcholek hory ke dvanácti měsíčkům, už je minulostí. Dnes se skladují ve speciálních boxech.

Pět druhů jídel a celkem třináct set obědů. Tolik denně připraví v jídelně ve Žďáře nad Sázavou. Fungují částečně jako „závodní“ jídelna, ale především k nim docházejí i lidé mimo firmu. Na první pohled běžné místo, kde si dát oběd. Tak proč se strávníci neustále vrací a jak to, že jim tolik chutná? Mimo jiné díky tomu, že tu vaří z lokálních potravin.

Už to cítíte? Vůně cukroví, kapra a bramborového salátu. Sváteční jídlo, nejsilnější vánoční tradice, kterou znáte odmala. Co domácnost, to jiný recept na štědrovečerní večeři. Hlavní ingredience ale zůstává stejná. Brambory. Odrůdami se při jejich výběru zabývat tolik nemusíte, stačí v obchodě sáhnout po salátovém typu A. Možná vás bude ale zajímat, kde se tahle pochoutka vlastně vzala.

Vajíčka, surovina, kterou nepohrdne téměř nikdo. Ať už zvedáte těžké váhy a využíváte je hlavně jako zdroj bílkovin, nebo naopak pečete, protože korpus ani krém na dort se bez nich neobejdou. Možná jste taky jako malí od rodičů slýchali, že čím oranžovější žloutek mají, tím jsou lepší. V dnešní době kolem sebe zase všude slyšíte, že je zásadní, aby vajíčka pocházela od „šťastných slepiček“, tedy těch, co žijí ve volném chovu. Jenže ani u jednoho to není tak jednoduché. Jen si to přečtěte.

Prasata patří mezi typická česká hospodářská zvířata. Dřív bylo možné se s nimi setkat určitě častěji, téměř každý měl na venkově vlastní hospodářství. Dnes už jsou známá spíš jako vepřové na talíři. Určitě si v předvánočním období vybavíte větu. „Já nemusím, já už ho vidím.“, která zní z televizí. Českých plemen prasat vám v hlavě asi moc nenaskočí. Přitom jich tu máme hned několik. Módním plemenem je například přeštík.

Advent je v plném proudu a vánoční atmosféra dýchá ze všech stran. Venkovní teploty už dlouho připomínají, že plavková sezona dávno skončila. O to víc se člověk těší na hřejivé teplo domova provoněné vánočním cukrovím. Pečení je česká tradice, která k zimě neodmyslitelně patří. Téměř nikoho tak nemine nakupování nezbytných surovin. Jednou z nejdůležitějších je máslo. Jak ale v regálech obchodů zjistit, které je to kvalitní?

Pamatujete? Oběd u babičky. Na talíři se kouří z ne moc zdravé, ale tolik dobré kombinace vepřo-knedlo-zelo. Vepřové maso neodmyslitelně patří k tradiční české kuchyni. Aby opravdu chutnalo a bylo kvalitní, musí být prase dobře živené a mít tu správnou péči. Mimochodem, věděli jste, že s měnícími se trendy ve stravování musí zemědělci měnit způsob výkrmu prasat?

Začátek listopadu, svátek svatého Martina, který na bílém koni přiveze sníh, při dlouhých večerech se pak otevře svatomartinské víno a s chutí se zakousnete do husy se zelím a knedlíkem. To zní jako plán na idylický listopadový večer. Sníh už s Martinem dlouho nepřijel. Oproti tomu pohárek mladého vína a nálož husy by se dala označit za tradiční večeři. Už se vám možná sbíhají sliny.

Možná to máte tučně vyznačené v kalendáři. A pokud jste opravdovými milovníky zvěřiny, nikam si to ani značit nemusíte. K podzimu zkrátka neodmyslitelně patří zvěřinové hody. Výpečky z čerstvého divočáka, zvěřinový guláš nebo paštika z jeleního masa a další pochoutky. Už se vám sbíhají sliny? Víte ale, jak poznáte kvalitní zvěřinu a odkud se vůbec na české talíře dostává?