Foto: Shutterstock.com

Nejsme soběstační. Cenu vepřového určuje globální burza

Poslední rok se našimi peněženkami neprohání vítr, ale vichřice. Sotva jsme si začali zvykat na výrazné zdražení bydlení a stavebních materiálů, rozpoutala se nevídaná bouře na trhu s energiemi. A od té doby máme možnost pozorovat inflační „domino efekt“ napříč všemi myslitelnými výdaji. Vlna zdražování se logicky nevyhýbá ani základní položce každé domácnosti. Jídlu.

To už je dobrý důvod podívat se na zoubek dlouhodobě nejoblíbenějšímu masu všech Čechů. Vepřovému, kterého spořádá podle dat ze statistického úřadu „průměrný Čech“ 43 kilogramů ročně. Teprve za vepřovým následuje drůbeží maso (29 kg na hlavu), hovězí (9 kg) či ryby (6 kg). Jak to s cenami vepřového bude dál? Co všechno ovlivňuje cenotvorbu masa? A je Česká republika soběstačná v jeho produkci?

Za odpověďmi jsme vyrazili do Hlavečníku. Nevelké vesnice na pomezí Královéhradeckého, Středočeského a Pardubického kraje, kde sídlí TORO Hlavečník, přední český producent vepřového masa, který si po léta zakládá na tom, že veškerá zvířata bere výhradně z kontrolovaných tuzemských chovů, kde byla krmena převážně českým krmivem. Ředitel TORO Hlavečník Pavel Trčka nám odpovídá mezi neustále zvonícími telefony, které dokonale dokreslují divoké časy nabídky a poptávky po „našem“ vepřovém.

Za zdražením hledejte burzu

„Kdybychom se na problematiku podívali jen českýma očima, mohli bychom na trhu s vepřovým pozorovat poměrně stabilní situaci, která je charakteristická postupným poklesem počtu chovaných zvířat. V celé České republice se v současné době chová okolo 1,5 milionu prasat a z toho přibližně osmdesát tisíc prasnic. Celý trh navíc výrazně ovlivňuje globální situace, která je schopná zásadně rozhoupávat ceny,“ říká ředitel společnosti, ze které míří vepřové maso z jedné třetiny do internetového obchodu Rohlik.cz a ze dvou třetin do nemocnic, podnikových a školních jídelen, restaurací a na pulty řeznictví na Pardubicku, Kolínsku, Královéhradecku nebo v Praze.

Čeští chovatelé dlouhodobě soupeří se spoustou masa, které se k nám dováží ze zahraničí, zejména z jižní a západní části Evropy. „To, jak je na tom samotná Česká republika, není pro celkový trh až tak rozhodující. My dlouhodobě kopírujeme německé ceny a německý trh. Tím, že nejsme soběstační, nemůžeme si určovat cenu, ale musíme kopírovat vývoj. Dobrou zprávou je, že Německo je v tuhle chvíli poměrně stabilní a spíše vyčkává – než aby dělalo velké otřesy,“ vysvětluje Pavel Trčka a druhým dechem doplňuje možná trochu nečekaný paradox: „To, že se celosvětově zvyšuje cena prasat, není dané ani tak vstupem surovin, ale tím, co se děje na burzách. Krmit se totiž v tuhle chvíli stále dá z loňských zásob. Jen burza a burzovní spekulace způsobují výrazný nárůst ceny pšenice, bez níž se krmení prakticky neobejde.“

Energie a krmení tvoří 80 procent nákladů

Laickým pohledem by se mohlo zdát, že dramaticky rostoucí cena paliv bude hrát českým zemědělcům do karet. Protože dovézt něco z Belgie nebo Španělska se přece musí prodražit ve srovnání s tím, pokud dostanete chuť na maso z Hlavečníku, jenž leží v samém srdci Česka. Jak ale vysvětluje Pavel Trčka, logistické náklady tvoří jen mizivé procento veškerých nákladů, které producenti musí řešit.

„Pokud se plně naloží kamion, doprava nehraje takovou roli. Obecně platí, že energie a krmení tvoří 80 procent veškerých nákladů na chov prasat. Obsluha, stáje, nákup selat nebo nákup materiálu jsou pak jen zbylých 20 procent. Pokud se zároveň zdražuje nafta, elektřina i suroviny, tak se to nasčítá. Ale stále platí, že navyšování cen není dané ani tak vstupem surovin ale tím, co se děje na burzách a že někdo si prostě řekne, že to bude dražší, a celý trh rychle reaguje.“

Právě proto vzrostla cena vepřového o 30 procent. Zatímco v lednu se kilogram jatečně upraveného těla prasat prodával za 32 korun, dnes se pohybuje okolo 46 korun. Teprve k tomu se pak přidává doprava a obchodní politika řetězců, které s lokálními producenty ostře vyjednávají.

Bude spíš hůř, i proto volme české maso

Při pohledu do budoucna nenasazuje Pavel Trčka nikomu z nás růžové brýle. „Uvědomujeme si, že žijeme v době, kdy hodně z nás začíná mít hluboko do kapsy. A i když někteří lidé dříve preferovali nákup českého masa, tak dnes se ještě častěji než jindy rozhodují podle nejnižší ceny. Tím, že nejsme ochotni slevit ze svých zásad – a budeme vždycky spolupracovat s výhradně prověřenými českými chovateli prasat, u nichž máme jistotu bezpečného původu i udržování standardu krmiva – nebudeme moci nejnižší cenu nabídnout. Lidé raději ušetří na telefony, než aby si udrželi standard kvalitního jídla,“ vysvětluje.

Samotné ceny oblíbeného vepřového se pak budou držet ve vleku globálního byznysu. A od vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině vzrostla cena vepřového na burze až o šedesát procent. Soběstačná v tomto ohledu naše země přitom ani zdaleka není – zhruba polovina vepřového se k nám musí dovážet. „Budeme rádi, když v téhle situaci zákazníci podpoří lokální producenty, protože čím více produkce dokážeme dělat my sami, tím méně můžeme být v budoucnu závislí na světovém vývoji. Ten těžko ovlivníme,“ uzavírá ředitel TORO Hlavečník.

Zaujalo vás tohle téma? Diskutujte o něm. Na sociálních sítích nebo naživo! Budeme rádi, když ho budete sdílet společně s námi.

Související články

  • potraviny

Loupané, krájené nebo třeba plátky. Způsobů, jak je připravit, existuje dlouhá řada. Řeč je o bramborách, typické české surovině, bez které se kuchyně neobejdou. Napadlo vás někdy, kolik práce mají restaurace s jejich přípravou? V Beskydu Fryčovice jim se zpracováním umí pomoct. Mají tam linku na loupání brambor. Restauratérům šetří čas, peníze a nám všem životní prostředí.

  • potraviny

O bioprodukci jste už určitě slyšeli. Víte ale, v čem přesně se liší od té konvenční? Má tu výhodu, že méně zatěžuje mléčnou žlázu krav a výsledné mléko a produkty z ní obsahují větší množství vitamínů. Vyprávět by o tom mohli na farmě Chlumek. Denně se tam starají o stovku holštýnských krav v ekologickém chovu. Kvalita biomléka je u nich tak vysoká, že za něj sbírají už několik let v řadě nejvyšší ocenění.

  • potraviny

Prasata patří mezi typická česká hospodářská zvířata. Dřív bylo možné se s nimi setkat určitě častěji, téměř každý měl na venkově vlastní hospodářství. Dnes už jsou známá spíš jako vepřové na talíři. Určitě si v předvánočním období vybavíte větu. „Já nemusím, já už ho vidím.“, která zní z televizí. Českých plemen prasat vám v hlavě asi moc nenaskočí. Přitom jich tu máme hned několik. Módním plemenem je například přeštík.