ČERSTVÁ REPUBLIKA JE I TVÁ VĚC.

Skleníkové plyny v ovzduší. Téma, které v posledních letech hýbe světem. Podle studií se jejich množství zvyšuje. Co za tím ale stojí? Auta, lidi, výfukové plyny, elektrárny, fosilní paliva. Názorů je mnoho. Někteří vše dávají za vinu zvířatům, konkrétně tomu, že lidově řečeno, prdí. Jak to tedy vlastně je?

Pamatujete? Oběd u babičky. Na talíři se kouří z ne moc zdravé, ale tolik dobré kombinace vepřo-knedlo-zelo. Vepřové maso neodmyslitelně patří k tradiční české kuchyni. Aby opravdu chutnalo a bylo kvalitní, musí být prase dobře živené a mít tu správnou péči. Mimochodem, věděli jste, že s měnícími se trendy ve stravování musí zemědělci měnit způsob výkrmu prasat?

Začátek listopadu, svátek svatého Martina, který na bílém koni přiveze sníh, při dlouhých večerech se pak otevře svatomartinské víno a s chutí se zakousnete do husy se zelím a knedlíkem. To zní jako plán na idylický listopadový večer. Sníh už s Martinem dlouho nepřijel. Oproti tomu pohárek mladého vína a nálož husy by se dala označit za tradiční večeři. Už se vám možná sbíhají sliny.

Možná to máte tučně vyznačené v kalendáři. A pokud jste opravdovými milovníky zvěřiny, nikam si to ani značit nemusíte. K podzimu zkrátka neodmyslitelně patří zvěřinové hody. Výpečky z čerstvého divočáka, zvěřinový guláš nebo paštika z jeleního masa a další pochoutky. Už se vám sbíhají sliny? Víte ale, jak poznáte kvalitní zvěřinu a odkud se vůbec na české talíře dostává?

Jedna věc je vypěstovat kvalitní ovoce a zeleninu nebo zajistit, aby maso pocházelo jen ze zvířat, která byla dobře živená a žila v příjemných podmínkách. O tom už jste nejen tady určitě četli. Jiná věc ale je, aby bylo dost takových, kteří budou těmto potravinám dávat přednost před lacinými a někdy i nebezpečnými náhradami. Co obnáší mít restauraci, která právě na lokálních surovinách staví? Tady je příběh jedné z nich, restaurace a minipivovaru v Jelínkově vile ve Velkém Meziříčí.

Ono se řekne „pečovat o krajinu“. O pole, louky, lesy nebo zvířata. Ale pro koho je to úkol? Kdo na sebe bere všechnu tu práci, která leckdy nemá přesně stanovenou pracovní dobu a vyžaduje přizpůsobení se zvířatům a počasí? Jsou to lidé se silným vztahem k přírodě a zvířatům a tady je příběh jednoho z nich: 22letý Jiří Jaroš se na farmě v Sobotíně nedaleko Šumperka stará o asi 700hlavé stádo hovězího dobytka, ze kterého pochází jedno z nejlepších mas, jaké si v Česku můžete koupit.