Kde se vzala obliba českého přeštíka?

Prasata patří mezi typická česká hospodářská zvířata. Dřív bylo možné se s nimi setkat určitě častěji, téměř každý měl na venkově vlastní hospodářství. Dnes už jsou známá spíš jako vepřové na talíři. Určitě si v předvánočním období vybavíte větu. „Já nemusím, já už ho vidím.“, která zní z televizí. Českých plemen prasat vám v hlavě asi moc nenaskočí. Přitom jich tu máme hned několik. Módním plemenem je například přeštík.

Aby se zrodilo nové plemeno, musí všechno někde začít. V tomto případě je základem šlechtění. Nejedná se přitom o nic jednoduchého. „Šlechtí se jednak mateřská plemena, mezi která patří například české bílé ušlechtilé prase nebo česká landrasa. U těch se plemenáři zaměřují na mateřské znaky jako jsou reprodukce nebo mléčnost,“ popisuje ředitelka CHOVSERVISu Hradec Králové Stanislava Ervová.

Kromě mateřských se samozřejmě šlechtí také otcovská plemena. Těmi jsou v Česku typický duroc a pietrain. Dbá se u nich především na stupeň vývinu svalstva. „Kromě těchto dvou klasických plemen existuje ještě oblíbené staré plemeno přeštíka, kterého řadíme mezi genové rezervy,“ vysvětluje Ervová. V rámci Česka je přeštické prase trendem posledních deseti let. Jak a proč se k nám ale dostalo?

Přeštík prožívá druhou vlnu slávy

Přeštické černostrakaté prase není žádná novinka. Vyšlechtili ho v předminulém století naši předkové. V minulém století ale o přeštíkovi nebylo tolik slyšet, protože se jedná o plemeno, které má horší reprodukční schopnost, je spíše sádelnaté a roste pomaleji. Mezi oblíbence se opět dostal až v současnosti.

„Jeho čas přišel s poptávkou po kvalitním šťavnatém vepřovém mase. I když v důsledku náročnějšího výkrmu je jeho cena vyšší,“ uvádí ředitelka. V poslední době oblíbené plemeno odpovídá současným přáním a požadavkům zákazníků, kteří chtějí protučnělost a vyzrálejší maso. „Komunikujeme přímo s koncovým zákazníkem, který nám popíše, jaké maso se momentálně nejlépe prodává. Na základě toho nastavujeme šlechtění a způsob výkrmu,“ popisuje Ervová.

Kromě čistokrevných prasat existují také kříženci, kteří se produkují především ve velkovýkrmech. Taková plemena jsou jednodušší na chov a mají ty nejvyšší parametry zděděné od otců i od matek. „Sele má pak například od prasnice dobrou schopnost reprodukce a od otce skvělou úroveň vyvinutí svaloviny,“ ilustruje Ervová. České šlechtění se v tuzemsku podílí na celkové produkci prasat přibližně ze třiceti procent.

Proč chtít české vepřové?

Proč by vás ale mělo zajímat odkud prase, potažmo vepřové, které budete jíst, pochází? Zjistíte tak, jakou cestu prase ušlo a jak dlouho trvalo, než se dostalo na pult do obchodu. „Od porážky, bourání, cesty na pult prodejny až k domácímu zpracování by měla u čerstvého masa uplynout co nejkratší doba, ideálně 36 hodin, protože čím déle je maso od porážky, tím více ztrácí svou jemně růžovou barvu, tmavne a hrubne,“ informuje Ervová.

Pokud si někdo pořídí prase z českých chovů, tak ví, že na jatka nemělo daleko. Od porážky k zákazníkovi je v takovém případě velmi krátká cesta. Pokud plánujete vepřové hody, buďte při nákupu pozorní, vybírejte obezřetně a zkuste sáhnout po českém mase, u kterého máte jistotu kvality a čerstvosti. Protože původ je důvod.