Rezničenko a Bouchner

Mladí lidé mohou přinést nový vítr do plachet zemědělství, kde je ale vzít?

Kudy zemědělec chodí, tam pole plodí. Přísloví, ze kterého asi jasně cítíte, že se úroda bez lidí, kteří hospodaří, neobejde. Kde ale kvalitní zemědělce najít v době, kdy se většina mladých lidí orientuje na zisk a stálou pracovní dobu? Dvaašedesátiletý agronom Luděk Rezničenko měl štěstí, našel za sebe o čtyřicet let mladšího nástupce, který se nebojí prosadit svůj názor. Bojovat za pokrok svého oboru směrem k lepšímu a hlavní věcí, která ho pohání, je láska k přírodě.

Asi vás nepřekvapí, že Luděk Rezničenko vyrostl v rodině hospodáře, a tak pro něj bylo celkem přirozené převzít práci v zemědělství. „Začínal jsem jako zootechnik, pak jsem přešel na agronoma. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych dělal něco jiného,“ popisuje dnes dvaašedesátiletý muž. V zemědělství dělá celý život a za nic jiného by to nevyměnil. Když se ptám, co ho na tom nejvíc baví, vyhlédne ze své kanceláře na zasněžené lány a bez zaváhání odpovídá: „Tohle. Příroda. Celé dny strávím v lese a na polích.“

Obrázek
Luděk Rezničenko dělá v zemědělství celý život
Luděk Rezničenko zemědělství zasvětil celý život. Foto: Martin Indruch

Vrátil se i po nemoci

Z velmi barvitého vyprávění je cítit, že Rezničenko má svou práci opravdu rád. A to až tak, že se vrátil i po onemocnění, které mu na dva roky znemožnilo zapojit se do provozu AGRO Měřín. I nemoc ho přiměla více se zamyslet nad tím, že je potřeba sehnat za sebe nástupce. Měl štěstí. Našel. „Čím dál tím více si uvědomuji, že najít někoho tak šikovného byla opravdu velká náhoda,“ nastiňuje a při zavedení rozhovoru na toto téma vytahuje mobil a volá Václavu Bouchnerovi. Klukovi, který je v současné době už v podstatě jeho nadřízeným.

„Vašek je pro zemědělství opravdu jako stvořený. Už když jsem ho přijímal, tak jsem si hned všiml, že je na svůj věk velmi schopný, a hlavně se nebojí,“ popisuje svého nástupce zkušený agronom. Jako by stěny měly uši. O pár minut později do dveří vstupuje muž oblečený celý v zeleném. Pozdraví svého o čtyřicet let staršího kolegu, a ačkoliv je v současnosti už jeho nadřízeným, je z jeho hlasu cítit úcta

Nebojí se do zemědělství přinášet inovace

Po chvíli je jasné, že Václav Bouchner je muž na správném místě. Kromě zájmu o zemědělství z něj čiší také touha prosadit si svůj názor, pokud opravdu věří, že může pomoci k lepšímu. „Momentálně jsem tu necelé čtyři roky jako agronom střediska v Měříně. Především se starám o všechna pole. Snažím se posouvat zemědělství inovativnějším směrem, což si myslím, že je potřeba,“ nastiňuje mladý agronom.

Obrázek
Václav Bouchner se nebojí dělat velké změny
Václav Bouchner pracuje na pozici agronoma necelé čtyři roky. Foto: Martin Indruch

Se zápalem vypráví o tom, jak je pro něj naplňující vidět výsledky, které práce v zemědělství přináší. „Občas mám pocit, že si lidé myslí, že je moje práce nuda, že se v ní nic nemění. To ale vůbec není pravda. Nejenže je každý den úplně jiný, zároveň také vznikají stále nové technologie a postupy. A to mě na tom ohromně baví,“ nastiňuje Bouchner. Svůj den popisuje jako rozmanitý. V nabitých letních měsících spí občas jenom tři hodiny. Budíček má každý den nastavený před pátou ráno. V šest už začíná porada.

Na poli občas agronom stráví celý den

„Ale východ slunce třeba nad takovým lesem je k nezaplacení,“ říká a stáčí přitom svůj pohled na staršího kolegu, který mu s pokývnutím hlavy vtipem odpovídá, že i západy stojí za to. Práce zemědělce se totiž nedá přesně vymezit na osm hodin, po kterých si člověk „odpípne“ a jde domů. Což je podle obou mužů jedním z důvodů, proč se příliš mladých lidí do tohoto oboru nehrne.

„Já si ale pamatuji, že už za nás se našli mladí lidé, kteří si představovali, že budou mít jasně danou pracovní dobu,“ zastává se Rezničenko současné generace. Co se tedy za posledních čtyřicet let, které od sebe dělí oba muže, změnilo? „Peníze a čas. Dnes jsou lidé schopní ve fabrikách vydělat větší peníze za méně času,“ kroutí hlavou Bouchner. Nezastírá tím, že v zemědělství jsou platy nižší než v některých dalších oborech. A to se pak stává jedním z kamenů úrazu. Aby člověk zasvětil tolik hodin práci, musí ho samozřejmě bavit.

Obrázek
Rezničenko měl při hledání svého nástupce štěstí
Rezničenko měl při hledání svého nástupce štěstí. Foto: Martin Indruch

Zemědělství je více poslání než práce

„Pravda je, že tomu člověk musí věnovat téměř veškerý svůj čas. Proto je to pro většinu z nás asi více poslání než jen práce,“ přemýšlí mladý agronom a jedním dechem dodává, že on sám by za nic na světě nevyměnil pocit, který v sobě má, když mu téměř doslova roste půda pod nohama. Při těch slovech mu zvoní mobil, už po třetí za dobu našeho rozhovoru. S omluvným gestem ho zvedá a okamžitě zkoordinuje celou situaci, která nastala. Člověk by až zapomněl, že se jedná o teprve dvaadvacetiletého muže.

Možná proto není tolik překvapující jeho velmi rozumné předsevzetí do nového roku, které pro zemědělství má. „Já si myslím, že by se lidi toho oboru neměli tolik bát. Potřebujeme tu zemědělce, kteří jsou odvážní, zapálení a nebojí se práce,“ přemýšlí nahlas a mimikou vybízí Rezničenka, aby mu odsouhlasil jeho slova. Ten s pokývnutím dodává, že v zemědělství je potřeba hlavně dobrý tým. A ten vzniká, když jsou lidé na jedné vlně a vědí, že práci dělají, protože je baví a dává jim smysl.

Zaujalo vás tohle téma? Diskutujte o něm. Na sociálních sítích nebo naživo! Budeme rádi, když ho budete sdílet společně s námi.

Související články

  • osobnosti

Více než 30 let po sametové revoluci dochází v mnoha firmách k jednomu velkému obratu – ve společnostech založených v nově fungující tržní ekonomice se ke slovu dostává nástupnická generace. Přesně to se teď děje i v jedné z největších zemědělských firem v Česku. Její zakladatel a dosavadní dominantní majitel Gabriel Večeřa se z vedení postupně stahuje.

  • osobnosti

Zemědělství má v krvi, věnuje se mu celý život. Tím se v dnešní době může pochlubit jen málokdo. „Pokud vás ale práce baví a děláte ji s láskou, tak to jde,“ říká. Josef Kubiš je ředitelem AGRO Jesenice u Prahy. V mládí se chtěl stát elektrotechnikem, životní osud ho ale zavál jiným směrem. Rozhodně toho nelituje. Na jeho práci se mu nejvíc líbí, že je pořád na vzduchu a neustále se vyvíjí. „Je to práce v přírodě a udržuje člověka v neustálém učení. Protože v zemědělství se pořád něco mění,“ popisuje.

  • osobnosti

Dotace na půdu, ekologická produkce a nakládání s životním prostředím, dostatek potravin a jejich kvalita. Zdá se, že české zemědělství je plné samých složitých témat. Ale každé z nich se dotýká života každého z nás a všude kolem sebe vidíme jeho důsledky. Na ty nejpalčivější otázky jsme se ptali předsedy Zemědělského svazu České republiky Martina Pýchy. Ukazuje se totiž, že řešení a nápady už existují, jen se do nich pustit. S čím se bude české zemědělství nejvíc potýkat? Jaké to bude mít důsledky na to, co se bude prodávat v obchodech?