zelenina

Šéf Zemědělského svazu Pýcha: Spor malých a velkých zemědělců nás zbytečně oslabuje

Dotace na půdu, ekologická produkce a nakládání s životním prostředím, dostatek potravin a jejich kvalita. Zdá se, že české zemědělství je plné samých složitých témat. Ale každé z nich se dotýká života každého z nás a všude kolem sebe vidíme jeho důsledky. Na ty nejpalčivější otázky jsme se ptali předsedy Zemědělského svazu České republiky Martina Pýchy. Ukazuje se totiž, že řešení a nápady už existují, jen se do nich pustit. S čím se bude české zemědělství nejvíc potýkat? Jaké to bude mít důsledky na to, co se bude prodávat v obchodech? A jak k tomu přistoupit se selským rozumem? Všechno to najdete v rozhovoru.

Co bude největší výzvou pro zemědělství v roce 2023 a jak ji budete řešit?

Největší? Jestli budou zemědělci schopní pochopit všechna nová pravidla, která budou platit. Celá nová zemědělská politika je extrémně složitá. Je tam spousta nových věcí, které mnoho zemědělců vůbec netuší. A ti, kteří to tuší, jsou frustrovaní. Připravujeme proto hodně vzdělávacích seminářů, budeme se snažit zemědělcům maximálně pomáhat a vzdělávat je. I tak to ale bude výzva, protože stát sám neví, jak řadu problémů bude řešit.

Druhá věc je zvyšující se inflace a energetická krize, která se promítne do ekonomického fungování zemědělců. Rok 2022 bude ve statistikách ještě opticky vypadat dobře, ziskovost bude vycházet dobrá kvůli vysokým cenám komodit a relativně nízkým cenám vstupů. Vstupy, které jsme nakupovali už za vysoké ceny, například hnojivo, máme v zásobách, takže se nám zatím nepromítnou do hospodářského výsledku. Opticky to bude vypadat, že zemědělci končí ve velkém zisku, odvedeme velké peníze na daních, ale realita je taková, že podniky už cash flow mít nebudou, protože nastoupí vysoké ceny energií. Ekonomická situace se bezpochyby zhorší a je otázka, jak moc, jak dlouho to bude trvat, jestli se ceny komodit udrží na vysoké úrovni, nebo půjdou dolů. To zatím nikdo neví. Rok 2023 bude extrémně složitý z hlediska plánování. Spousta podniků přemýšlí o tom, že pozastaví investiční aktivity. My proto chceme, aby se spustilo nové dotační schéma zaměřené na inovace. Ale investujte 150 milionů do nového kravína, byť i s dotací, když nevíte, jaká bude cena mléka.

Jakým směrem půjde využívání technologií a nakládání s půdou? Bude se dál prosazovat precizní zemědělství?

Bude, ale je to i otázka peněz, ostatně samo ministerstvo zemědělství zastavilo dotační program na toto téma, protože nejsou prostředky. Každopádně myslím, že do budoucna je to jediná možná cesta, jak splnit požadavky na udržitelnost a zároveň dostatečnost produkce. Jsem přesvědčený, že do toho půjde čím dál víc zemědělců, i když to naráží na schopnosti lidí. Jedna věc je, že máte stroj, který disponuje technologiemi, druhá ale, jestli máte zaměstnance, kteří s tím umí pracovat. A tam narážíme na obrovský limit.

O podstatě precizního zemědělství jsme už psali před pár týdny, přečtete si víc.

Takže středoškolské vzdělání je základ?

To bez diskuse. Potřebujeme, aby na všech středních školách probíhala výuka technologií, proto nás teď s ministerstvem školství čeká diskuse o změně rámcového vzdělávacího programu. Rádi bychom to navigovali tím směrem, aby se studenti víc dostali k tématu digitalizace, robotizace, využívání dat nebo metodám precizního zemědělství. Jen je problém, že nemáme nikoho, kdo by to učil, protože lidé, kteří to umí, se živí v byznysu. Třeba v Polsku už obory zaměřené na robotizaci a využívání technologií mají na několika školách. U nás na to ještě pořád koukáme. Obecně myslím, že je v tom obrovská perspektiva, víc než v trvání na striktně ekologickém zemědělství. Jeho zavádění je reakce na zákonná opatření, ale tlačit v Evropě, že do roku 2030 musíme mít 25 procent ploch v režimu ekologického zemědělství, když po potravinách z něj není poptávka, protože jsou drahé, a my raději bereme zboží z Německa nebo Polska, je podobné jako kdysi centrální plánování. Poptávku nemůžeme ignorovat.

Proč tedy ten tlak?

Protože zemědělství málokdo rozumí, což platí i pro lidi, kteří o něm rozhodují. Na posledním jednání v Bruselu jsme s jednou zástupkyní diskutovali o technologiích. Ona mluvila o zavádění v horizontu pěti šesti let, my jsme kontrovali, že to je strašně pozdě, a ptali se jí, kdy byla naposledy na farmě. A ona odpověděla, že v Bruselu moc farem nemají… Možná na žádné nikdy nebyla. O nás zkrátka často rozhodují lidé na základě idealistických představ. I proto se pořád točíme v bludném kruhu. Pravda je, že výnosy ekologického zemědělství jsou v průměru poloviční, protože na stejnou produkci potřebuji dvojnásobek půdy. Máme ji? Nemáme. Kdybychom v Evropě fungovali 100procentně v bio režimu, máme poloviční produkci potravin. V okamžiku, kdy přijdou mimořádné roky, extrémy z hlediska napadení škůdců nebo chorob, nebudeme mít co jíst. V době, kdy klesá kupní síla obyvatelstva, nedává smysl nařizovat zemědělcům, aby zvyšovali plochy bio produkce.

Většina potravin je dnes z kategorie nebio, i tak se ozývají hlasy, jak jsou drahé. Proč to tak je?

Může za to kombinace faktorů. Není to jen o DPH, ale je to i o tom, že si supermarkety musí pokrýt marže. Když je větší plocha supermarketů a hypermarketů na jednoho obyvatele, tak je logické, že marže roste. Dřív stačily na 10tisícové město dvě prodejny, teď jich tam je pět nebo šest, takže asi dva tisíce zákazníků na jednu. To znamená, že potřebujete co nejvíc zatlačit na vstupech, abyste měli co nejlevnější nákup, ale prodat co nejdráž, protože potřebujete mít marži, která pokryje provoz prodejny. V každé musíte topit, máte tam stejnou logistiku a je úplně jedno, jestli obsluhuje dva nebo pět tisíc zákazníků, chce to obdobný počet pracovníků obsluhy. Ale když máte jen dva tisíce zákazníků, tak musíte z menšího množství nákupů ufinancovat celý chod, a ještě si vytvořit ziskovou marži. To je ten důvod. Prostě tu máme příliš mnoho prodejen na málo zákazníků a všechny prodejny se chtějí uživit.

Ale Evropská unie na bio produkci tlačí.

Ano, dívá se na to ekologickou optikou. Ale my nežijeme jenom v ekologických problémech. Proto je precizní zemědělství budoucnost. Osobně bych dokonce přivítal, kdyby to ministerstvo aktivněji uchopilo a zaplatilo všem zemědělcům zdarma korekční signál a kdybychom vytvořili pro všechny zdarma mapu potenciálních výnosů. Nemuseli by pak platit poradenským firmám, což je hlavně pro malé zemědělce nedostupné. Pak je ale téma práce s lidmi. Protože nejděsivější je, když přesvědčujete traktoristu, aby s technologiemi pracoval, ale stejně ho buď musíte hlídat, anebo vám v horším případě řekne, že si to bude dělat postaru.

Jiná věc je nové nastavení evropské dotační politiky a s tím související rozepře mezi malými a většími zemědělci. Jak to vnímáte?

Spor „malých“ a „velkých“ české zemědělství strašně oslabuje. Nevyhraje to ani jedna ze stran. Kdybychom dokázali těžit z toho, že tady máme větší zemědělce, kteří mají techniku, lidi a znalosti, dokážou být progresivnější třeba právě v precizním zemědělství a dokázali by menším zemědělcům některé činnosti poskytnout ve formě služeb, bylo by to daleko rozumnější. Pak bychom se nemuseli bavit o redistributivní platbě, která má kompenzovat horší ekonomiku, a v konečném důsledku by z toho profitovali všichni. Jenže my se tady pereme jak malí kluci.

Jaké bude mít důsledky přerozdělení dotací na půdu ve prospěch menších zemědělců?

Větší zemědělci, kteří mají rostlinnou i živočišnou výrobu nebo se zaměřují na citlivé komodity, teď horší rentabilitu citlivých komodit kompenzují z dotační platby na plochu. V okamžiku, kdy už nebudou schopní kompenzovat, přestanou tyto komodity dělat, ekonomicky je to neúnosné. Už teď jsme svědky toho, jak se kácejí sady, zase se budou snižovat plochy brambor. Odnesou to citlivé komodity, ty hůře rentabilní. Zemědělci budou produkovat ještě víc obilí a řepky, případně kukuřice, což povede ke snížení pestrosti krajiny. A také se budou podniky účelově dělit – když měl někdo před dvěma lety ve skupině 500 hektarů a teď ví, že optimální velikost je kvůli dotacím 150 hektarů, no tak se přizpůsobí. A odnesou to nejmenší zemědělci, protože cena půdy poroste a jim budou ubývat pronajaté pozemky, protože lidé uvidí příležitost hospodařit na sebe a budou jim půdu odebírat.   

A naopak, na čem musí zemědělci nejvíc zapracovat a v čem naopak potřebují pomoc od vlády?

Když jsme si dělali strategii vývoje českého zemědělství, identifikovali jsme tři hlavní problémy, se kterými se český zemědělec bude potýkat: První je podnikatelské prostředí včetně ekonomického dotačního systému, to znamená stabilita prostředí, předvídatelnost politiky, což momentálně nemáme vůbec. Druhá rovina je mít znalosti, know-how, moderní technologie. Založili jsme kvůli tomu technologickou platformu, abychom pomáhali přenášet znalosti do praxe, a to z výzkumu, od univerzit, sledujeme vývoj v zahraničí, překládáme do češtiny. A chtěli bychom to dělat v mnohem větším měřítku, protože zemědělci sice mají internet, ale ne každý má čas, umí hledat nebo ovládá cizí jazyky. A třetí rovina jsou lidé – proto máme projekt Zemědělství žije, založili jsme personální agenturu, prostřednictvím které pomáháme podnikům ve vyhledávání středně a vysoce kvalifikovaných lidí. Klíčová věc totiž je mít lidi, kteří umí a dokážou s technologiemi pracovat a vnímají zemědělství jako perspektivní a zajímavý obor, opravdu skoro jako poslání. Svět se změnil, lidé nejdou tolik za penězi, ale za sladěním rodinného života a práce, takže chtějí v létě na dovolenou a neřešit žně, a to se nám tady nepotkává. Ale jestli chceme udržet perspektivu a konkurenceschopnost, bez sladění to nepůjde. Proto spolupracujeme se školami. Jen neumíme zajistit jednu věc, aby školy děti pro zemědělství nadchly. 

Zaujalo vás tohle téma? Diskutujte o něm. Na sociálních sítích nebo naživo! Budeme rádi, když ho budete sdílet společně s námi.

Související články

  • osobnosti

Více než 30 let po sametové revoluci dochází v mnoha firmách k jednomu velkému obratu – ve společnostech založených v nově fungující tržní ekonomice se ke slovu dostává nástupnická generace. Přesně to se teď děje i v jedné z největších zemědělských firem v Česku. Její zakladatel a dosavadní dominantní majitel Gabriel Večeřa se z vedení postupně stahuje.

  • osobnosti

Jak přilákat lidi zpět k zemědělství? Téma, které nás opravdu zajímá, a proto jsme se vydali podívat na místo, kde by měla být koncentrace adeptů největší. Na den otevřených dveří Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně, konkrétně na jejich den otevřených dveří, symbolicky na Zemědělské ulici. Zjistit, jak moc reálně zemědělské obory lákají nebo naopak nelákají a proč.

  • osobnosti

Kudy zemědělec chodí, tam pole plodí. Přísloví, ze kterého asi jasně cítíte, že se úroda bez lidí, kteří hospodaří, neobejde. Kde ale kvalitní zemědělce najít v době, kdy se většina mladých lidí orientuje na zisk a stálou pracovní dobu? Dvaašedesátiletý agronom Luděk Rezničenko měl štěstí, našel za sebe o čtyřicet let mladšího nástupce, který se nebojí prosadit svůj názor. Bojovat za pokrok svého oboru směrem k lepšímu a hlavní věcí, která ho pohání, je láska k přírodě.