Více než 30 let po sametové revoluci dochází v mnoha firmách k jednomu velkému obratu – ve společnostech založených v nově fungující tržní ekonomice se ke slovu dostává nástupnická generace. Přesně to se teď děje i v jedné z největších zemědělských firem v Česku. Její zakladatel a dosavadní dominantní majitel Gabriel Večeřa se z vedení postupně stahuje.

Když se řekne zdravotní sestra, pravděpodobně si představíte ženu. Stejně tak pokud slyšíte o zemědělci, nejspíš vám na mysl vyskočí obrázek muže. Zemědělství je vnímané jako mužský obor. Poslední dobou se do něho ale dostává čím dál více žen, které jsou na svých pozicích nenahraditelné. Jednou z nich je i Jana Novotná, která se pro práci v zemědělství rozhodla hned po dokončení vysoké školy. Dnes je v oboru už deset let.

Dotace na půdu, ekologická produkce a nakládání s životním prostředím, dostatek potravin a jejich kvalita. Zdá se, že české zemědělství je plné samých složitých témat. Ale každé z nich se dotýká života každého z nás a všude kolem sebe vidíme jeho důsledky. Na ty nejpalčivější otázky jsme se ptali předsedy Zemědělského svazu České republiky Martina Pýchy. Ukazuje se totiž, že řešení a nápady už existují, jen se do nich pustit. S čím se bude české zemědělství nejvíc potýkat? Jaké to bude mít důsledky na to, co se bude prodávat v obchodech?

Jak přilákat lidi zpět k zemědělství? Téma, které nás opravdu zajímá, a proto jsme se vydali podívat na místo, kde by měla být koncentrace adeptů největší. Na den otevřených dveří Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně, konkrétně na jejich den otevřených dveří, symbolicky na Zemědělské ulici. Zjistit, jak moc reálně zemědělské obory lákají nebo naopak nelákají a proč.

Kudy zemědělec chodí, tam pole plodí. Přísloví, ze kterého asi jasně cítíte, že se úroda bez lidí, kteří hospodaří, neobejde. Kde ale kvalitní zemědělce najít v době, kdy se většina mladých lidí orientuje na zisk a stálou pracovní dobu? Dvaašedesátiletý agronom Luděk Rezničenko měl štěstí, našel za sebe o čtyřicet let mladšího nástupce, který se nebojí prosadit svůj názor. Bojovat za pokrok svého oboru směrem k lepšímu a hlavní věcí, která ho pohání, je láska k přírodě.

Zemědělství má v krvi, věnuje se mu celý život. Tím se v dnešní době může pochlubit jen málokdo. „Pokud vás ale práce baví a děláte ji s láskou, tak to jde,“ říká. Josef Kubiš je ředitelem AGRO Jesenice u Prahy. V mládí se chtěl stát elektrotechnikem, životní osud ho ale zavál jiným směrem. Rozhodně toho nelituje. Na jeho práci se mu nejvíc líbí, že je pořád na vzduchu a neustále se vyvíjí. „Je to práce v přírodě a udržuje člověka v neustálém učení. Protože v zemědělství se pořád něco mění,“ popisuje.

Ono se řekne „pečovat o krajinu“. O pole, louky, lesy nebo zvířata. Ale pro koho je to úkol? Kdo na sebe bere všechnu tu práci, která leckdy nemá přesně stanovenou pracovní dobu a vyžaduje přizpůsobení se zvířatům a počasí? Jsou to lidé se silným vztahem k přírodě a zvířatům a tady je příběh jednoho z nich: 22letý Jiří Jaroš se na farmě v Sobotíně nedaleko Šumperka stará o asi 700hlavé stádo hovězího dobytka, ze kterého pochází jedno z nejlepších mas, jaké si v Česku můžete koupit.