Víte, co jíte? České, nebo zahraniční potraviny? Možná vás dosud nenapadlo nad tím přemýšlet a původ produktů vás moc nezajímá. Potraviny zblízka přitom mají spoustu benefitů a mnoho z nich si možná ani neuvědomujete. Přečtěte si, které to jsou.

Mrazivým teplotám se v Česku v zimě jen těžko vyhneme. Ne všechna zvířata jsou ale na takové podmínky připravená. Živočicháři pro ně proto musí připravit zázemí, ve kterém jsou neustále v pohodlí. Zatímco divoká zvěř se o sebe postará úplně sama, prasatům je potřeba přitápět, u krav se zase musí hlídat, aby nestály v průvanu.

Napadlo vás někdy, jak to, že jsou v obchodech jablka jako čerstvě utržená i v zimě? Doba, kdy pro ně Maruška musela jít krutou zimou na vrcholek hory ke dvanácti měsíčkům, už je minulostí. Dnes se skladují ve speciálních boxech.

Není kráva jako kráva. Zatímco kravské mléko je v Česku oblíbenou součástí mnoha receptů, hovězímu masu Češi tolik neholdují. Přitom jsme zvyklí vídat strakatý dobytek na loukách při výletech do přírody velmi často. Pasou se tady černobílé, hnědo-bílé, bílé nebo černé krávy. Víte, na jaká plemena se vlastně venku při procházkách díváte a proč jsou cenná?

Roztříštěnost vlastnictví půdy v České republice vytvořila prostor pro překupníky zemědělských ploch. Stalo se vám někdy, že jste ve schránce našli papír s „lákavou“ nabídkou, ve které vám kdosi nabízel, že koupí vašich pár hektarů a zbaví vás tak břemene? Tak to si vás našli právě zmínění překupníci. Často se jim podaří pozemky odkoupit na základě neznalosti lidí. Schovávají se totiž za líbivé názvy, ve kterých se nebojí použít ani slovo „farma“.

Občas to někde vidíte v novinových titulcích, počet lidí pracujících v zemědělství už léta klesá. Podle Českého statistického úřadu se množství zaměstnanců v zemědělství od roku 1948 snížil desetkrát. Za něco může technický pokrok a změny v charakteru ekonomiky. To už se ale tolik nepropisuje do toho, že i za posledních dvacet let ze statistiky zmizela další polovina lidí, a dnes má zemědělství ani ne 100 tisíc zaměstnanců na plný úvazek. Lidé zkrátka chybí.

Skleníkové plyny v ovzduší. Téma, které v posledních letech hýbe světem. Podle studií se jejich množství zvyšuje. Co za tím ale stojí? Auta, lidi, výfukové plyny, elektrárny, fosilní paliva. Názorů je mnoho. Někteří vše dávají za vinu zvířatům, konkrétně tomu, že lidově řečeno, prdí. Jak to tedy vlastně je?

Tohle téma vám možná nebude úplně vonět, ale aby půda dávala šťavnaté plody a třeba dostatek brambor, bez hnojiv se zemědělci neobejdou. Jenže v tom, jak s nimi pracují, může být ohromný rozdíl. Pojďte se s námi podívat, jaké látky a proč se na pole dodávají. Vysvětlí vám to zase o něco víc, z čeho se cena potravin skládá, a taky zjistíte, že i technika hnojení se posunuje dopředu. To přírodní už se dnes zapravuje rovnou do půdy, takže plodiny rostou málem bez toho, aby o tom váš nos věděl.

GPS, satelity, počítače, automatizace, robotizace. Všechno kolem nás ovládají čím dál dokonalejší technologie a ani zemědělství se nevyhýbají. To, že jde o tradiční odvětví, ani trochu neznamená, že by se v něm moderní vychytávky neměly objevovat. Naopak – právě v zemědělství pomáhají efektivněji sázet i sklízet nebo méně zatěžovat půdu. Ostatně je dost dobře možné, že jeden z hi-tech traktorů už někdy projel kolem vás. Jak to funguje?

Úcta k potravinám, lidem, kteří je vyprodukovali, a půdě, která pomohla obilí, ovoci nebo zelenině zrodit se, se projevuje různě. Pečlivým výběrem. Hledáním těch producentů, kterým na každé části procesu z pole až na talíř opravdu záleží. Tím, jak se surovinami zacházíme při vaření, nebo… nebo také tím, že jen výjimečně něco z potravin skončí v koši. Jenže to se úplně neděje.