Martin Šebestyán

Chci tvořit i jiné hodnoty než jen ty finanční, říká nový ředitel AGROMĚŘÍN

Více než 30 let po sametové revoluci dochází v mnoha firmách k jednomu velkému obratu – ve společnostech založených v nově fungující tržní ekonomice se ke slovu dostává nástupnická generace. Přesně to se teď děje i v jedné z největších zemědělských firem v Česku. Její zakladatel a dosavadní dominantní majitel Gabriel Večeřa se z vedení postupně stahuje. Majoritu už dnes drží jeho dcera, právnička Lucie Večeřová, a vznikla také nová pozice generálního ředitele, kterou obsazuje velezkušený manažer Martin Šebestyán, který donedávna řídil Státní zemědělský a intervenční fond. Jaká bude firma pod jeho vedením? A proč se rozhodl vyměnit prostředí?

„Snažit se převést moje zkušenosti s vedením a dotačním systémem na stranu prvovýrobců a zpracovatelů, je zajímavá výzva. Chci se podílet na budování společnosti, která má podstatnou roli v českém zemědělství a potravinářství, tvořit produkty pro české zákazníky a spotřebitele, a prezentovat tak kvalitu, místní původ a zdravé potraviny. Líbí se mi i nastavení společnosti, která usiluje o pestré zemědělství, nikdy neopustila živočišnou výrobu a snaží se svoje produkty zpracovávat do finálních výrobků, což je dobré pro zemi jako celek a její zaměstnanost,“ vypočítává Šebestyán důvody svého profesního přesunu ze státní správy do soukromého sektoru.

Vzhledem k vašim zkušenostem by se dalo čekat, že dostanete pracovní nabídky i odjinud. Přišly?

Ano, dostal jsem nabídky od jiných zemědělských firem a z bankovnictví, pro které je zemědělství zajímavou investiční příležitostí. Mě ale nejvíc oslovila ta z AGROMĚŘÍN, protože tady vidím největší možnost seberealizace. Bankovnictví pro mě bylo příliš orientované na hospodářský výsledek, chyběla mi tam možnost vytvářet další hodnoty mimo těch finančních. Kdysi jsem v bance krátkou dobu pracoval, většina jich je v rukách zahraničních vlastníků, a to pro mě není správná cesta.

Co pro vás bude v nové pozici největší výzvou?

Největší výzvou bude najít a mít v týmu správné lidi, odborníky, kteří svoji práci nejenže budou zvládat, ale budou schopni společnost jako celek a její jednotlivé značky dál rozvíjet. Výchozí pozice je velice dobrá, ale určité změny budou muset přijít. Teď mě ale v první řadě čeká opravdu důkladné poznávání jednotlivých firem a prostředí, ve kterých fungují. Po určité období bude mezi mnou a panem Večeřou pevná pracovní vazba a pak se společně rozhodneme o dalších krocích. Nacházíme se v době obrovského deficitu veřejných rozpočtů a nebezpečné ekonomické situaci země a to budeme muset zvládnout. Ony se tím totiž mění i potřeby a příležitosti, které na trhu existují, preference a potřeby našich zákazníků a my na to musíme reagovat. Na stole leží otázka cenového vývoje, toho, jak stát přistoupí k evropským strategiím, co se bude dít z pohledu zelených strategií, jestli dostanou prioritu, nebo ne. Naše situace se bude odvíjet i od toho, jak se změní jednotná evropská zemědělská politika a jak bude vypadat dotační systém. Teď máme jistotu na příštích pět let, ale pak očekávám poměrně velké posuny. Naše činnost je legislativou a dotační politikou hodně svázaná. Existují názory, že by to bylo možná celé lepší bez dotací, a já je do jisté míry chápu.  

To je zajímavý názor od člověka, který měl na starost administraci dotací.

Já jsem nikdy nestál na straně policy makera, dotační programy jsem nevymýšlel. Role fondu je dostat peníze k těm žadatelům, kteří splní podmínky. V současné době existuje v oblasti, kterou má v gesci ministerstvo zemědělství, přes 300 dotačních programů. To je obrovské množství, což má částečně za následek, že dobrá myšlenka přispět pomocí dotace k rozvoji odvětví, se utápí v oné složitosti. Dotace tak ztrácejí zacílení, do každého sektoru se raději dá něco, než aby se přesně řeklo, jaké jsou priority a preference. To se mi dlouhodobě nelíbilo.

Jste jedním z lidí, který má o českém dotačním systému největší přehled. Je to váš největší přínos v nové roli?

Nemyslím si, že by si firmy podobné velikosti jako AGROMĚŘÍN neuměly najít dotační specialisty. Mým největším přínosem určitě není to, že „umím dotace“. Mojí výhodou je spíš znalost prostředí, toho, jak se různé věci vyjednávají, jak se stanovují podmínky způsobu hospodaření.

Zpět k nastavení spolupráce s panem Večeřou. Zakladatel AGROMĚŘÍN je známý tím, že se na polích a v jednotlivých podnicích pohybuje od rána do večera. Jak si práci rozdělíte?

Začneme jako tandem a postupem času budeme zaměstnance a kolegy seznamovat s tím, co už přechází čistě do mé působnosti a odpovědnosti. Přesné kroky vyplynou na místě a praxe ukáže. Já mám ekonomické vzdělání a zemědělské k tomu částečně také, tak věřím, že si budeme rozumět. Ale ano, se zemědělskou prvovýrobou takové zkušenosti nemám, tam se budu učit. Pan Večeřa je silná osobnost, která 30 let budovala firmu, všechna rozhodnutí šla v minulosti přes něj a všichni se vždycky dívali na něj, jak rozhodne. Já jsem byl v obdobné pozici na fondu, léta jsem zajišťoval kontinuitu v dobách měnícího se vedení, takže pro takové situace mám pochopení. Nikdo z nás do sebe nedostane všechny zkušenosti pana Večeři, jeho „software“ si do hlavy nedokážeme nahrát, ale poradíme si.

Máte představu, kam chcete firmu posunout?

Mám představu, že každá společnost bude mít a už má koncepci, jak se chce profilovat. Já jsem zvyklý pro její naplňování stanovovat jednotlivým kolegům jednotlivé cíle a plány, podle kterých chci, aby se postupovalo. Tyto jednotlivé koncepce musí být v souladu s celkovou vizí společnosti, kterou nyní společně upravujeme a rozvíjíme. Obecně je naším cílem dělat české zemědělství a potravinářství tak, že se soustředíme na kvalitu našich produktů, maximalizujeme zpracování našich plodin přímo u nás doma, což je důležité pro nás jako pro firmu i pro Česko jako zemi, protože to přináší přidanou hodnotu, pracovní místa a zdanění v zemi původu. Jde nám o to, abychom byli trhem i státem vnímáni jako respektovaná entita, která přináší kvalitu spotřebitelům i společnosti, ve které se pohybujeme.

Z pozice ředitele SZIF jste odcházel s mediální nálepkou muže nakloněného holdingu Agrofert. Kdekdo by možná čekal, že se stanete jeho zaměstnancem, ale na to nedošlo. Můžete se k oné náklonnosti vyjádřit?

Stejně jako v jiných sférách se nám společnost i v kontextu problematiky Agrofertu a Andreje Babiše rozštěpila na dvě poloviny a já to pokládám za velmi nešťastné. Realita je daleko složitější. Ve chvíli, kdy Evropská komise začala prošetřovat možný střet zájmů Andreje Babiše, jsme veškeré dotace v prošetřované oblasti na fondu neprodleně zastavili, dokonce jako první v rámci státní správy. Všechno jsme také patřičně komunikovali navenek i se členy Senátu a Poslanecké sněmovny, aby bylo jasné, proč k tomu došlo. Fond pod mým vedením nikdy neudělal nic v rozporu s tím, na čem jsme se s Evropskou komisí domluvili. Mimo to jsem ale doporučoval auditní zprávu Evropské komise rozporovat, protože je pro Českou republiku právně nezávazná. A to ne kvůli ochraně byznysu Andreje Babiše, ale kvůli tomu, že jsou v ní výkladové nejasnosti, které by mohly do budoucna poškodit zájmy České republiky. Výše uvedeným by se Česká republika domohla rozhodnutí Evropského soudního dvora, bohužel na tom jsme se ale neshodli. 

V nové pozici se budete potýkat s mnoha těžkými tématy – obchodní strategie, kvalita půdy a udržitelnost produkce, environmentální problematika. Máte v nich nějaké priority?

Dlouhodobě jsem příznivcem precizního zemědělství, živočišné výroby a citlivých komodit. Domnívám se, že takto pojaté zemědělství přináší pestrou krajinu, rozmanité a kvalitní zemědělské produkty a zaměstnanost. Česko si dle mého názoru z tohoto pohledu nevede špatně. Máme dobrou strojovou základnu, kvalitní odborníky a tím, jak se naše půda obdělává a jak malé množství přípravků používáme, už teď splňujeme řadu unijních podmínek. Máme tak velké předpoklady precizní zemědělství dále rozvíjet, a pomůžeme tak efektivní ochraně krajiny.

Mluvil jste o cíli produkovat české potraviny pro české spotřebitele, přesto se například české mléko ve velkém vyváží na zpracování do Německa. Co s tím?

A část takto vyvezeného mléka se k nám vrací v podobě zpracovaných mléčných výrobků. To je komplexní problematika, která se týká zpracovatelských kapacit, výkupních cen, cenové politiky řetězců, fungování jednotného trhu EU a dalších aspektů. Já jsem zastáncem zpracování co největšího objemu zemědělských komodit v České republice a přiměřené potravinové soběstačnosti. Mléko se vyváží zejména proto, že v Česku za něj producenti dostanou například nižší cenu. I oni ale podnikají za účelem zisku a udržení svého byznysu. Dlouhodobě jsem ale proti tomuto trendu, domnívám se, že základem by mělo být budování pevných, dlouhodobých vztahů mezi našimi prvovýrobci a zpracovateli, a to s přispěním zemědělské politiky státu. Tímto způsobem můžeme daleko lépe čelit rizikům globálního trhu, cenových výkyvů nebo neúrody.  

Diskutované jsou také vztahy se supermarkety, respektive to, že zemědělci od nich za svoje produkty často nedostanou férovou cenu. Jak z toho ven?

Musíme usilovat o budování zdravějšího vztahu s řetězci, protože bez odbytu v nich se neobejdeme. Na druhou stranu jejich síla na našem trhu je až nezdravá. My sice máme síť vlastních prodejen Rynek, ale ty gigantům nedokážou konkurovat. Byl bych rád, aby se v moderování vztahu zemědělců, zpracovatelů a prodejců projevil i stát. Až příliš často se totiž setkáváme s tím, že špičkově vybavené a fungující provozy nedokážou finální výrobek vyrobit za ceny, za které se k nám jiné dovážejí ze zahraničí. Bojujeme s podnákladovými cenami a to není fér.

Zaujalo vás tohle téma? Diskutujte o něm. Na sociálních sítích nebo naživo! Budeme rádi, když ho budete sdílet společně s námi.

Související články

  • osobnosti

Kudy zemědělec chodí, tam pole plodí. Přísloví, ze kterého asi jasně cítíte, že se úroda bez lidí, kteří hospodaří, neobejde. Kde ale kvalitní zemědělce najít v době, kdy se většina mladých lidí orientuje na zisk a stálou pracovní dobu? Dvaašedesátiletý agronom Luděk Rezničenko měl štěstí, našel za sebe o čtyřicet let mladšího nástupce, který se nebojí prosadit svůj názor. Bojovat za pokrok svého oboru směrem k lepšímu a hlavní věcí, která ho pohání, je láska k přírodě.

  • osobnosti

Když se řekne zdravotní sestra, pravděpodobně si představíte ženu. Stejně tak pokud slyšíte o zemědělci, nejspíš vám na mysl vyskočí obrázek muže. Zemědělství je vnímané jako mužský obor. Poslední dobou se do něho ale dostává čím dál více žen, které jsou na svých pozicích nenahraditelné. Jednou z nich je i Jana Novotná, která se pro práci v zemědělství rozhodla hned po dokončení vysoké školy. Dnes je v oboru už deset let.

  • osobnosti

Zemědělství má v krvi, věnuje se mu celý život. Tím se v dnešní době může pochlubit jen málokdo. „Pokud vás ale práce baví a děláte ji s láskou, tak to jde,“ říká. Josef Kubiš je ředitelem AGRO Jesenice u Prahy. V mládí se chtěl stát elektrotechnikem, životní osud ho ale zavál jiným směrem. Rozhodně toho nelituje. Na jeho práci se mu nejvíc líbí, že je pořád na vzduchu a neustále se vyvíjí. „Je to práce v přírodě a udržuje člověka v neustálém učení. Protože v zemědělství se pořád něco mění,“ popisuje.